Když se upíři dělí o večeři
Proč si upíři obecní předávají potravu i mimo příbuzenstvo? Co ukázaly pokusy s pomocí a sociálními vazbami a proč to ještě není účetnictví ani morální návod.
V článku
Noc se chýlí ke konci. Jedna netopýří samice se vrací bez úlovku. V dutině stromu se přiblíží k jiné. Ta jí nabídne trochu potravy, kterou už sama pozřela.
Tohle je modelová scéna, ne záznam konkrétní noci. Podobné předávání natrávené krve vědci pozorovali u upírů obecných. Nejde jen o krmení mláďat: pomoc si dávají i dospělé samice, které nejsou blízké příbuzné.[1][6] Zní to jako příběh o upířím přátelství. Jenže zvířata nám neřeknou, co si myslí. Můžeme sledovat, komu pomáhají, a zkoušet, co se stane, když se podmínky změní.
Večeře není účetní položka
V jedné chované kolonii vědci opakovaně nechávali jednotlivé netopýry jeden den bez krmení a po návratu sledovali, kdo jim potravu předá. Dřívější pomoc mezi dvěma jedinci předpovídala další pomoc lépe než odhad jejich příbuznosti v použitém modelu. Sdílení se objevilo i mezi nepříbuznými dvojicemi.[1]
To je zajímavé. Není to však důkaz, že každý dárce počítá dluhy. Když si dva jedinci dlouho pomáhají, může je spojovat mnoho věcí: častý kontakt, společná historie nebo možnost vybrat si partnera. Autoři sami píší, že souvislost mezi přijatou a darovanou potravou neprokazuje, že přijetí jedné porce způsobilo příští dar.[1][6]
Odborné slovo reciprocita tu může znamenat vzájemnou pomoc v čase. Nemusí znamenat přísné „dnes já, zítra ty“. Netopýři nejsou restaurace se systémem věrnostních bodů. A pokud jimi jsou, vědci zatím nenašli pokladnu.
Když obvyklá pomocnice nemůže krmit
V jiném pokusu vědci dočasně znemožnili dřívější časté dárkyni krmit hladovou samici: buď ji odebrali, nebo ji sami nechali bez potravy. Pro srovnání totéž jindy udělali s členkou skupiny, která dotyčné téměř nepomáhala.
Když nemohla krmit obvyklá dárkyně, hladová samice hned dostala méně potravy. Ostatní ji okamžitě nenahradily.[2]
Dlouhodobá síť pomocnic tak měla v té kolonii praktickou cenu. Pokus se ovšem týkal čtrnácti samic, ne celé populace. Dřívější dary nepříbuzným samicím také souvisely s tím, kolik možných dárkyň měla samice k dispozici během pokusu.[2]
Je lákavé říci: pomáhej, budeš pojištěná. Ale pokus neukázal, že každá netopýří samice používá stejný plán, ani že právě dary samy vytvořily všechny vazby.
A co „trest“ za neoplacenou večeři? Po třech týdnech bez sdílení mezi vybranými dvojicemi se dary původních pomocnic po ukončení zásahu v průměru nesnížily. V jednotlivých případech však jejich podíl na krmení někdy rostl a jindy klesal.[2] Jednoduchý automat na okamžité splácení tady nefunguje jako dobrý popis.
Nejdřív trochu péče, potom větší vklad
Jak se taková vazba vůbec rodí? Vědci seznámili dříve neznámé samice ze dvou lokalit a v zajetí sledovali, zda se začnou navzájem čistit a později krmit. Opakovaně zkoušeli, co se stane, když některá vyhladoví.[3]
Nové vazby s předáváním potravy vznikaly vzácněji než nové vazby s čištěním srsti. Vzájemné čištění často předcházelo prvnímu pozorovanému daru. Jak čištění přibývalo, rostla i pravděpodobnost pozdější pomoci. Netopýři navíc s neznámou samicí navazovali potravní vazby rychleji, když neměli po ruce své známé partnerky.[3]
To odpovídá představě, že vztah může začínat menšími projevy pomoci a postupně přejít k nákladnější potravě. Studie ale neodstřihla jedné nové dvojici možnost oplácet a neověřila, zda by bez ní vazba zanikla. Pořadí událostí je důležitá stopa. Samo o sobě není průkazem zvířecího úmyslu ani jediného příčinného mechanismu.
A co příbuzenstvo?
Příbuznost z příběhu nevypadla. V další studii se pomoc častěji soustředila na příbuzné, když hladový netopýr čekal za mřížkou na neobvyklém místě. Situace však byla zároveň nová a fyzicky obtížnější. Autoři výslovně varují: jejich výsledek sám neprokazuje, že rozhodla právě vodítka příbuznosti místo dřívější společné zkušenosti.[5]
Takže žádné finále „geny prohrály s přátelstvím“. Různé podmínky mohou zvýraznit různé vztahy. Matka a mládě, známá nepříbuzná partnerka i nová samice představují odlišné případy. Zpráva z jedné kolonie nedává všem netopýrům stejné pravidlo.
Po vypuštění dříve chovaných zvířat do přírody vědci zaznamenali, že jejich někdejší vazby při čištění a krmení předpovídaly, kdo byl později poblíž koho v dutém stromě. Blízkost ovšem sledovali osm dní. Neměřili tím předávání potravy ve volné přírodě.[4]
Co by změnilo náš názor
Představě o dlouhodobých vazbách bychom důvěřovali víc, kdyby se podobný vývoj opakoval v dalších nezávislých skupinách, také mimo chov. A kdyby experimenty dokázaly lépe oddělit účinek minulých darů od příbuznosti, společného pobytu a dostupnosti partnerů.
Naopak bychom svůj výklad oslabili, kdyby po takovém oddělení minulá pomoc už nic nepředpovídala. Nebo kdyby se údajné nové vazby ve volnosti ukázaly jen jako krátké setkání u stejného úkrytu. Osm dní blízkosti není smlouva na celý život.[4]
Z těchto pokusů se nedá odvodit, jak se máme chovat my. Příroda nepíše mravní příkazy. Ukazuje ale, že spolupráce nemusí mít podobu okamžité výměny mincí. Někdy má historii, několik partnerů a pořád dost otázek.
Meze rešerše: výběr několika studií převážně od propojeného výzkumného týmu, nikoli systematický přehled či nezávislá replika. Hlavní pokusy proběhly v zajetí; krátké terénní sledování měřilo blízkost, nikoli předávání krve. Úvodní noc je modelová scéna. Ilustrace jsou pouze obrazové metafory vytvořené v Higgsfieldu, nikoli dokumentární záznamy či vědecká schémata.
Zdroje
- Carter a Wilkinson: Food sharing in vampire bats (2013)Zpět k citaci 1 Zpět k citaci 2 Zpět k citaci 3
- Carter a Wilkinson: Social benefits of non-kin food sharing (2015)Zpět k citaci 1 Zpět k citaci 2 Zpět k citaci 3
- Carter a kol.: Development of New Food-Sharing Relationships in Vampire Bats (2020)Zpět k citaci 1 Zpět k citaci 2
- Ripperger a kol.: Vampire Bats that Cooperate in the Lab Maintain Their Social Networks in the Wild (2019)Zpět k citaci 1 Zpět k citaci 2
- Carter a Wilkinson: Food-sharing vampire bats are more nepotistic under conditions of perceived risk (2017)Zpět k citaci 1
- Carter a Wilkinson: Does food sharing in vampire bats demonstrate reciprocity? (2013)Zpět k citaci 1 Zpět k citaci 2