Když rozhodne los, je to spravedlivé?

Na nástěnce visí seznam přijatých do kurzu. Dvě děti splnily podmínky přijetí, místo zbylo jedno. Rodiče se už chystají porovnávat, kdo vyplnil přihlášku dřív. Pořadatel navrhne los.

Tohle je vymyšlená scéna, ne popis skutečného přijímání. Los v ní působí skoro kouzelně: nikdo nemusel rozhodnout, komu dát přednost. Jenže ještě před taháním lístků někdo rozhodl, čí jména na nich budou.

Nejdřív zjistěte, co je ve hře

První otázka nemusí být „los, nebo pořadí?“. Možná lze otevřít další termín. Možná mají uchazeči různé oprávněné nároky. A možná jsme za pravidlo vybrali rychlost přihlášky jen proto, že se snadno měří.

Teprve když místo opravdu nelze rozdělit a víme, kdo se o něj smí ucházet, má smysl ptát se na los.

Filozof John Broome hájí los jako možnost, jak dát při nedělitelném statku určitou váhu nároku každého uchazeče. Když jsou nároky stejné, stejná šance je způsob, jak je uznat, přestože nakonec místo získá jen jeden. Když se nároky trochu liší, uvažuje i o šanci odstupňované podle nich.^[1]

To není tvrzení, že výsledek je stejně dobrý pro všechny. Dítě, které neuspěje, nedostane půl místa. Dostalo možnost, nikoli kurz. Broome sám připouští, že někdy mohou převážit jiné důvody a že loterie nemusí být vždy férová.^[1][2]

Představte si soutěž houslistů. Kdyby cena měla patřit nejlepšímu výkonu, mince by sice rozhodla rychle, ale minula by smysl soutěže. Právě takový příklad Broome uvádí.^[2] Los nezachrání pravidlo, které špatně určuje, na čem záleží.

Férový tah není férová hra

Vraťme se ke kurzu. Pozvánka přišla jen domácnostem, které sledují jednu webovou stránku. Nebo lze přihlášku odevzdat pouze uprostřed pracovního dne. Samotný los může být poctivý; do osudí se ale nedostali všichni, kdo měli mít možnost.

Stanfordská encyklopedie filozofie rozlišuje nestrannost losování od spravedlnosti výsledného uspořádání. Nabízí ostrý myšlenkový pokus: ani spravedlivý los, který dětem přidělí místo v kastovní společnosti, neučiní spravedlivými kasty.^[5] Náš kurz není kasta. Příklad jen ukazuje, proč má smysl zkoumat pravidla před losem i život po něm.

Skutečný výběr do občanských shromáždění ukazuje další zádrhel. Nejde tu o rozdělení jediného místa, ale o výběr skupiny lidí k veřejné debatě. Adela Gąsiorowska zkoumala postupy u 29 evropských shromáždění z let 2020 a 2021. Vedle losu v nich hrály roli seznamy oslovených, ochota přijmout pozvání a výběr podle demografických skupin. Některé postupy měly pomoci složit skupinu podobnou obyvatelstvu, ale stejnou osobní šanci zajistit nemusely.^[4]

Výzkum hodnotil postup výběru, ne kvalitu rozhodnutí shromáždění. U části případů navíc chyběly úplné údaje od pořadatelů.^[4] Přesto dobře ukazuje rozdíl mezi dvěma otázkami: Má každý stejnou šanci být vybrán? A podobá se vybraná skupina lidem, o nichž bude jednat? Odpovědi nemusí být stejné.

Musíme losovat?

Je tu silnější námitka než stížnost, že náhoda nevypadá důstojně. Filozof Tim Henning pochybuje, zda při stejných nárocích máme morální povinnost rozhodnout losem. Los může být praktický a ulevit tomu, kdo musí volit. Z toho ale ještě neplyne, že jakýkoli jiný nestranný postup je nefér.^[3]

Tahle výhrada bolí právě tam, kde je obhajoba losu nejsilnější. Dostává poražený opravdu část toho, na co měl nárok? Šance mu uzná postavení uchazeče, ale místo mu nedá. Broome nakonec také připouští možnost, že za jistých okolností může být stejně dobré poctivé a rovnocenné uvážení.^[1] Spor tedy není mezi lidmi, kterým záleží na férovosti, a lidmi, kteří ji zahodili. Je o tom, co přesně férovost vyžaduje.

Praktické důvody pro los tím nemizí. Může omezit prostor pro osobní protekci nebo nekonečné dohady tam, kde rozumná kritéria nikoho nerozliší.^[1][5] Jinde by mohl zakrýt důležité rozdíly. Při přidělování zdravotní péče nelze bez dalšího ignorovat třeba naléhavost a očekávaný přínos léčby; naše scéna z kurzu není návod pro nemocnici.

Co by změnilo náš názor

Pro konkrétní kurz bychom los hájili silněji, pokud by bylo jasné, kdo má nárok se účastnit, všichni se mohli snadno přihlásit, místo nešlo rozumně rozdělit a žádné věcně obhajitelné kritérium uchazeče nerozlišovalo. A chtěli bychom vědět, zda los skutečně omezuje zvýhodňování známých, ne jen slavnostně zakrývá překážky přihlášení.

Naopak kdyby některé děti zůstávaly mimo už před losováním, nebo kdyby se ukázalo, že opomíjíme důležitý nárok, změnili bychom nejdřív pravidla vstupu a přednosti. Stejná šance uvnitř uzavřené místnosti nezajistí otevřené dveře.

Los není automat na spravedlnost. Může být poctivým posledním krokem. Před ním ale někdo musí poctivě položit otázky, které se do klobouku nevejdou.

---

Meze rešerše: jde o výběrovou filozofickou esej a jednu analýzu postupů výběru občanských shromáždění, nikoli o experiment s českými kurzy či návod k veřejnému přijímání. Úvodní kurz a jeho přihlášky jsou modelové situace. U Henningova textu jsme měli k dispozici jen úvodní část; neodvozujeme z ní podrobný výklad celé studie. Ilustrace jsou názorné metafory vytvořené v Higgsfieldu pomocí GPT Image 2, nikoli záznam událostí.

Zdroje

1. John Broome: Selecting People Randomly (Ethics, 1984)Zpět k citaci 1 Zpět k citaci 2 Zpět k citaci 3 Zpět k citaci 4
2. John Broome: Fairness (Proceedings of the Aristotelian Society, sv. 91, 1990–1991)Zpět k citaci 1 Zpět k citaci 2
3. Tim Henning: From Choice to Chance? Saving People, Fairness, and Lotteries (Philosophical Review, 2015)Zpět k citaci 1
4. Adela Gąsiorowska: Sortition and its Principles (Journal of Deliberative Democracy, 2023)Zpět k citaci 1 Zpět k citaci 2
5. Kasper Lippert-Rasmussen: Justice and Bad Luck (SEP, revize 2023)Zpět k citaci 1 Zpět k citaci 2