Divočina není muzeum. Proč ji chránit, i když ji měníme?

„Nesahejte na to,“ řekne výletník ženě, která na okraji louky vytrhává nepůvodní rostlinu. „Vždyť jste v přírodě.“

Představme si takovou scénu. Nevíme, zda rostlina něčemu škodí ani kdo o louce rozhoduje. Výletník má přesto hotovo: zásah je proti přírodě, nečinnost je pro ni. Jenže i zákaz zásahů je rozhodnutí. A ne každá práce s lopatkou je záchrana.

Když řekneme „chraňme divočinu“, musíme si ujasnit, co na ní chráníme. Starý příběh místa? Živé organismy a jejich vztahy? Možnost, aby se krajina vyvíjela bez našeho řízení? Nebo práva lidí, kteří v ní žijí? Odpovědi se mohou podporovat. Někdy se ale přetahují o stejný kus země.

Starý les nejde koupit v sazenicích

Představme si dva lesy. Jeden rostl dlouho bez vykácení. Druhý vyrostl na bývalém lomu po pečlivé obnově. Za nějaký čas mohou vypadat podobně. Jsou proto zaměnitelné?

Filozofové, jejichž spor shrnuje Stanfordská encyklopedie filozofie, namítají, že obnovené místo nemá stejný původ a nepřerušenou historii jako to původní. Jiní připomínají, že i místo poznamenané lidmi může mít skutečnou hodnotu. Není to laboratorní měření „ceny přírody“. Je to spor o to, čeho si vlastně vážíme.^[1]

Pokud na původu záleží, ochrana starého lesa má důvod, který žádný nový les zcela nesplatí. Nemusíme kvůli tomu zavrhnout obnovu lomu. Jen jí nesmíme vystavit účtenku s nápisem „škoda vymazána“.

Oprava pomáhá. Náhradní originál nevyrábí

To není jen filozofická hádka o autenticitu. Atkinson a kolegové porovnali ve vědecké metaanalýze výsledky obnovy pevninských ekosystémů. V zahrnutých studiích byla průměrná místní biodiverzita obnovených ploch vyšší než u degradovaných, ale nižší než u referenčních míst.^[3]

V jejich souboru byla místní biodiverzita obnovených ploch v průměru o 20 procent vyšší než u neobnovených. Proti referenčním místům byla naopak o 13 procent nižší.^[3]

To neznamená, že obnova zvýší veškerou biodiverzitu na Zemi nebo že stejně dopadne každá louka. Studie skládá různá místa i způsoby obnovy. Většina údajů pochází od rostlin a bezobratlých; část srovnání je pozorovací. Záleží také na tom, co výzkumníci vyberou jako referenční místo.^[3]

Máme tedy dobrý důvod zničenému místu pomáhat. Nemáme dobrý důvod nejprve zničit zachovalé místo a uklidňovat se, že ho pak opravíme. Záplata může být výborná. Pořád ale není důvod rozstřihnout kabát.

Kdo v té „prázdné“ krajině chybí?

Historik William Cronon připomněl nepříjemnou část amerických dějin ochrany přírody. Ideál neobydlené divočiny vznikal také v době, kdy byli původní obyvatelé vytlačováni z území, která pak návštěvníci obdivovali jako prázdná.^[2]

Les tím nepřestal být skutečný. Kulturně vytvořená je naše představa, že opravdová příroda začíná až tam, kde nejsou lidé. Cronon se nevysmívá snaze přírodu chránit. Varuje, že když se díváme jen na vzdálenou divočinu, můžeme přehlédnout prostředí, ve kterém denně žijeme. A vztahy lidí, kteří krajinu znali dřív než naše mapy.^[2]

Novější odborná syntéza ukazuje, že ochranné režimy někdy lidem odebraly přístup k půdě či možnost pečovat o ni. Popisuje i případ požárového hospodaření na jihu Apalačských hor: místní znalost ohně se může dostat do střetu se správou, která vidí každý oheň jen jako hrozbu.^[4] To není návod zapálit nejbližší les. Jde o otázku, kdo smí rozhodovat a čí znalosti bereme vážně.

Americký příběh nelze bez dalšího přilepit na libovolnou českou rezervaci. A spravedlivější rozhodování samo nezaručí dobrý stav ekosystému; autoři to výslovně připouštějí.^[4] Potřebujeme obojí: vědět, co zásah dělá s místem, a koho při rozhodnutí slyšíme.

Někdy nechat být. Jindy se starat

Nečinnost není vždy omluvou. Péče není vždy povinností zasahovat. U starého lesa můžeme mít velmi silný důvod nechat pokračovat procesy, do nichž sotva vidíme. U poškozeného místa může mít smysl obnova. U krajiny, o niž lidé dlouho pečovali, nemusí náhlý zákaz veškeré péče znamenat návrat k nějakému dávnému stavu.^[1][4]

Tady přichází nejsilnější námitka proti našemu pohodlnému heslu „příroda už je stejně změněná“. Snadno by se z něj stalo povolení pro další těžbu či stavbu. Ale předchozí škoda není slevový kupón na novou. Kontinuitu starého místa neumíme jednoduše vyrobit a obnova v analyzovaných studiích nedosahovala v průměru referenčního stavu.^[1][3]

Před rozhodnutím o konkrétním území se proto ptejme: Co se snažíme zachovat? Co se stane bez zásahu a co po něm? Jak to ověříme? Kdo nese náklady a kdo má právo mluvit? Tyto otázky jsou náš návrh na poctivější spor, ne čtyři kolonky, které za nás rozhodnou.

Co by změnilo náš názor

Na určitém místě bychom změnili doporučení, kdyby dlouhodobé sledování ukázalo, že zvolený zásah škodí více než dobře popsaná alternativa. Nebo kdyby se ukázalo, že domnělá „nečinnost“ vytlačuje druhy či lidi, jejichž ztrátu jsme předem přehlédli. Samotná pěkná fotografie před a po nestačí.

Změnil by nás také důkaz, že obnovou lze v daném typu prostředí spolehlivě vrátit vlastnosti, které pokládáme za nenahraditelné. Museli bychom ovšem říct, zda mluvíme o počtu druhů, o dějinách místa, nebo o právech. Jedno číslo za všechny tři práci neudělá.

Vraťme se k louce. Možná tu rostlinu odstranit máme. Možná ne. První krok není zakázat ženě lopatku ani jí ji slavnostně posvětit. První krok je zjistit, kdo o louce smí rozhodovat, co v ní žije a co se v ní vlastně chystáme chránit.

---

Meze rešerše: výběrová esej nad filozofickým přehledem, historickou kritikou, metaanalýzou a koncepční případovou studií. Nejde o posouzení konkrétní české lokality. Úvodní louka i oba lesy jsou modelové scény. Ilustrace jsou obrazové metafory vytvořené v Higgsfieldu pomocí GPT Image 2, nikoli záznam míst nebo doklad účinků zásahu.

Zdroje

1. Environmental Ethics — Stanford Encyclopedia of PhilosophyZpět k citaci 1 Zpět k citaci 2 Zpět k citaci 3
2. Cronon: The Trouble with WildernessZpět k citaci 1 Zpět k citaci 2
3. Atkinson et al.: Terrestrial ecosystem restoration increases biodiversity (2022)Zpět k citaci 1 Zpět k citaci 2 Zpět k citaci 3 Zpět k citaci 4
4. German et al.: Conservation and environmental management reimagined (2026)Zpět k citaci 1 Zpět k citaci 2 Zpět k citaci 3