Encyklopedické heslo
Co je naturalistický omyl?
Co Moore nazval naturalistickým omylem a proč to není totéž co dovolávání se přírody nebo Humův problém „je“ a „má být“. Krátce a na příkladech.
„Baví mě to, takže je to dobré.“ Představme si, že to někdo říká o zesměšňování kolegy. Zábavu mu nemusíme upírat. Pořád ale zbývá otázka: je to také dobré?
Tahle mezera mezi „příjemné“ a „dobré“ nás přivádí k původnímu významu pojmu. Nejde jen o reklamu s lístečkem na obalu.
Krátká odpověď
Naturalistický omyl v pojetí filozofa G. E. Moora spočívá ve ztotožnění dobra s jinou vlastností, třeba se slastí. Nestačí říct, že slast je dobrá. Sporný krok zní: být dobrý neznamená nic jiného než přinášet slast.[1]
Moore namítá, že i když víme, že něco přináší slast, stále dává smysl ptát se, zda je to dobré. Tomu se říká argument otevřené otázky. Kdyby šlo o totéž, otázka by podle něj byla stejně prázdná jako „je příjemné opravdu příjemné?“[1]
Tři věci, které je lepší rozlišovat
Moorův naturalistický omyl: „Dobré znamená prostě příjemné.“ Jde o to, zda lze dobro ztotožnit s něčím jiným. Moore přitom kritizoval i definice dobra pomocí metafyzických vlastností, nejen těch zkoumaných přírodovědou.[1]
Dovolávání se přírody: „Je to přírodní, takže je to lepší.“ Tady slouží původ jako záruka kvality. Jenže třeba přírodní přípravek může mít nežádoucí účinky; původ sám bezpečnost nezaručuje.[3] A „bezpečné pro zdraví“ není totéž co „morálně správné“.
Humův problém „je“ a „má být“: „Lidé se tak chovají, proto se tak chovat mají.“ Hume upozornil na nevysvětlený přechod od popisu k tomu, co má být.[2] Například z věty „lidé zvýhodňují příbuzné“ samo neplyne „vedoucí má přijmout synovce“. Chybí další zásada, která by takový závěr podpořila — a tu je potřeba obhájit.
Stručně: co dobro znamená, zda je přírodní původ výhodou a co z faktů plyne pro naše jednání jsou různé otázky. V jednom argumentu se mohou potkat. Nejsou to ale tři jména pro stejnou chybu.
Co z toho neplyne
Moorův argument není všeobecně přijímaný důkaz, že dobro nemůže být přírodní vlastností. Jedna námitka říká: dva různé pojmy mohou označovat tutéž věc. „Voda“ a „H₂O“ také nejsou stejný pojem. Zda podobná odpověď funguje i u dobra, zůstává předmětem sporu.[1]
A fakta nejsou v etice zbytečná. Když chceme omezit utrpení, potřebujeme zjistit, co ho skutečně omezuje. Měření pomáhá vybrat prostředek; samo však nevysvětluje, proč jsme si zvolili tento cíl.
Praktická otázka tedy zní: „Dobré v jakém smyslu — a proč?“ Nálepka omylu nemá nahrazovat odpověď.
Více příkladů nabízí esej Příroda to tak zařídila. A co jako?.
Příklady jsou modelové. Moorovo pojetí a námitky vykládáme podle odborného hesla Stanford Encyclopedia of Philosophy; u Huma vycházíme z původního textu, oddílu 3.1.1.27.