Když dvě sirky stačí na jeden požár. Co je příčina?
Dva ohně by každý sám stačil spálit les. Je příčinou některý z nich? Kde selhává snadné „co by kdyby“ a proč model ještě nerozhoduje o vině.
V článku
Na stole leží model lesa. Na jeho opačných koncích škrtnou dva lidé zápalkou. Každý oheň by sám stačil, aby modelový les shořel. Oba se rozběhnou. Les shoří.
Teď jednu zápalku vymažme. Les by shořel i tak. Znamená to, že první člověk požár nezpůsobil? Vymažme druhou. Dostaneme tutéž odpověď. Podle takového testu za požár nemůže ani jeden. Modelová scéna je smyšlená; žádný skutečný les v ní nehoří. Zato potíž je skutečná.[2]
Odebrat a podívat se
Když hledáme příčinu, často se ptáme: Co by se stalo, kdyby se to nestalo? Pokud bychom bez jedné události nedostali stejný následek, máme dobrý důvod ji za příčinu označit. David Lewis tuto závislost pokládal za dostačující známku příčiny. Netvrdil, že je vždy nutná: příčina může působit i přes řetěz dalších událostí.[6]
V kuchyni je taková otázka užitečná. Když vypnete plotýnku a voda se přestane ohřívat, zjistíte něco důležitého. Jenže kdyby pod hrncem zároveň hořely dvě stejně účinné plotýnky, vypnutí jedné by na výsledku nemuselo nic změnit. Netvrdíme tím nic o výkonu skutečného sporáku. Jen hledáme, kde snadný test ztrácí sílu.
U lesa je to podobné. Bez první sirky by druhý oheň stačil. Bez druhé by stačil první. Závěr „žádná sirka nebyla příčinou“ však zní podivně, pokud oba požáry opravdu vznikly a šířily se.[1][2]
Jedna skutečná cesta, druhá jen náhradní
Tady je třeba udělat krok zpátky. Dva ohně, které skutečně postupují lesem, nejsou totéž jako oheň, který by přišel později, ale už neměl co spálit.
Představme si dům. První požár ho zasáhne a zničí. Druhý se k němu blíží, ale dorazí až k ruině. Bez prvního by dům také shořel. To z druhého ještě nedělá požár, který ho ve skutečnosti zničil. Halpern a Pearl rozebírají podobný rozdíl mezi nastalou příčinou a záložní cestou.[2]
Odpověď tedy nemusí spočívat jen v tom, zda by výsledek nakonec nastal. Ptejme se také, jaká cesta k němu ve skutečnosti vedla. Čas a průběh událostí nejsou nepovinné přílohy k otázce „co by kdyby“.[1][2]
Stačí jedna, nebo potřebujeme obě?
Halpern a Pearl zkoušejí popsat požár jednoduchým modelem. V jedné verzi stačí kterákoli zapálená sirka. V jiné musí být zapálené obě: samotný oheň vždy uhasne. V první verzi běžné odebrání jedné sirky nechá les shořet. Ve druhé jej zachrání.[2]
Jejich model přesto označí každé zapálení za příčinu v obou verzích. V první se pro zkoušku jedné sirky musí uvažovat zvláštní možnost: druhá nebyla zapálená. Teprve za této podmínky je vidět, že na první sirce záleží. V druhé verzi stačí běžný test bez takového dalšího zásahu.[2]
Proč smíme ve zkoušce vypnout právě druhou sirku? Volbu podmínek musíme obhájit. A nesmíme přidávat k příčině nadbytečné přísady: „sirka a náhodné kýchnutí“ nevysvětluje víc než samotná sirka. Model proto požaduje, aby z označené příčiny nešlo odstranit zbytečnou část. Také záleží na tom, jaké proměnné jsme do modelu vůbec dali. Autoři sami upozorňují, že jejich volba může změnit výsledek.[2]
A existuje vážná námitka: jestliže první oheň nebyl pro konečné shoření lesa nutný, proč mu říkat příčina tohoto výsledku? Odpověď modelu závisí na tom, zda přijmeme jeho podmíněnou zkoušku. Není to překvapivý fyzikální objev o všech požárech. I přehled filozofické debaty připomíná, že naše soudy o dokonale souběžných příčinách nejsou vždy jednoznačné.[1]
Model není soudce s razítkem
Pozdější Halpernova práce zpřísnila, jaké hypotetické zásahy mají být přípustné, právě kvůli protipříkladům staršího pojetí.[3] Nečtěme tedy řešení z roku 2005 jako poslední slovo. Navíc náš les je uměle jednoduchý: buď shoří, nebo ne. Reálné ohně mají rychlost, rozsah a proměnlivý průběh. Pravděpodobnostní případy vyžadují jiné zacházení než původní deterministický model.[5]
Takový model může vyjasnit, co přesně tvrdíme. Nevytáhne však z místa požáru chybějící důkazy a sám nerozhodne, kdo je právně vinen. To je další otázka, do níž patří i pravidla a odpovědnost. Příčinný popis není rozsudek.
Co by změnilo náš názor
U konkrétního požáru bychom změnili úsudek, kdyby se ukázalo, že jedno ohnisko vůbec nevzniklo, uhaslo před zasažením sledovaného místa nebo že časová osa ukazuje jen záložní, nenastalou cestu. Nestačí fotografie dvou sirek. Potřebujeme zjistit, co se skutečně šířilo a jaký přesně následek vysvětlujeme.
Důvěru v danou klasifikaci by také oslabil model, který rozlišuje důležité mezikroky a převrátí její výsledek; pak bychom měli vysvětlit, proč některé proměnné byly vynechány. Výklad není neprůstřelný tím, že mu nakreslíme šipky.
Otázka „co by se stalo bez toho?“ zůstává skvělým začátkem. Ne vždy je to konec vyšetřování. Když shoří les i po vymazání každé jednotlivé sirky, možná není třeba vymazat i příčiny.
Meze rešerše: výběrová filozofická esej nad původními texty a odborným přehledem, nikoli experiment ani rekonstrukce skutečného požáru. Scény s lesem, kuchyní a domem jsou modelové. O právní vině ani četnosti takových událostí nerozhodují. Ilustrace jsou metaforické obrazy vytvořené v Higgsfieldu pomocí GPT Image 2, ne důkazy ani snímky události.
Zdroje
- Counterfactual Theories of Causation — Stanford Encyclopedia of PhilosophyZpět k citaci 1 Zpět k citaci 2 Zpět k citaci 3
- Halpern a Pearl: Causes and Explanations. Part I (2005)Zpět k citaci 1 Zpět k citaci 2 Zpět k citaci 3 Zpět k citaci 4 Zpět k citaci 5 Zpět k citaci 6 Zpět k citaci 7
- Halpern: A Modification of the Halpern-Pearl Definition of Causality (2015)Zpět k citaci 1
- Fenton-Glynn: A Proposed Probabilistic Extension of the Halpern and Pearl Definition of Actual CauseZpět k citaci 1
- Lewis: Causation (1973)Zpět k citaci 1