Encyklopedické heslo
Co je Goodhartův zákon?
Když se z ukazatele stane cíl, může přestat ukazovat to podstatné. Příklad, původ Goodhartova zákona, rozdíl od Campbella a meze měření.
Krátká odpověď
Goodhartův zákon je varování, že ukazatel může přestat dobře vypovídat o výsledku, když z něj uděláme cíl. Lidé pak mohou zlepšovat číslo, aniž se zlepšuje věc, kterou mělo zastupovat. Známé shrnutí „Když se měřítko stane cílem, přestává být dobrým měřítkem“ je spojováno s Marilyn Strathern.[1]
Neznamená to, že měření je zbytečné. Znamená to, že po zavedení odměn za určitý výsledek nestačí věřit starému ukazateli stejně jako předtím. Je třeba znovu ověřit, co vlastně ukazuje.
Příklad: knihovna plná vítězů
Následující situace je vymyšlená, nikoli zpráva o konkrétní škole. Učitel chce podpořit čtení. Zavede proto soutěž: kdo přečte nejvíc knih, dostane odměnu. Zpočátku počet dočtených knih docela rozumně napovídá, kdo četbě věnuje čas.
Děti brzy objeví tenké knížky. Čtenář, který se pustil do dlouhého románu, zůstane vzadu. Jiný zvládne několik krátkých příběhů a vede. Nikdo nemusí lhát. Jen se vyplatí vybírat knihy podle tloušťky. Literatura konečně získala jednoznačné měřítko: hřbet.
Problém není v krátkých knihách. Mohou být výborné. Problém je v tom, že soutěž odměňuje počet, zatímco učitel chtěl pěstovat porozumění a chuť číst. Pořadí už nemusí odpovídat jeho záměru. Počítadlo funguje bezvadně. Zadání se cestou ztratilo.
Odkud se vzal
Název odkazuje na ekonoma Charlese Goodharta a jeho práce z roku 1975 o britské měnové politice. Původní úvaha se týkala statistických vztahů používaných při řízení peněžního růstu. Její smysl: dříve pozorovaná pravidelnost má sklon se rozpadnout, když ji začneme využívat k řízení.[1]
To není totéž jako tvrdit, že bankéři špatně počítali. Otázka zní, zda vztah pozorovaný za jedněch podmínek vydrží i poté, co podle něj začneme zasahovat.
Krátkou větu o měřítku a cíli připisuje odborný editorial Mattsona a kolegů antropoložce Marilyn Strathern a jejímu textu z roku 1997 o hodnocení britských univerzit.[1] Zde tedy nejde o doslovný Goodhartův výrok. Historické přiřazení přebíráme z tohoto sekundárního zdroje; původní práce Goodharta ani Strathern nebyly pro heslo přímo přečteny.
Co si neplést
Campbellův zákon zdůrazňuje tlak na ohýbání číselných sociálních ukazatelů a na pokřivení činnosti, kterou mají sledovat: čím víc podle nich rozhodujeme, tím větší takový tlak vzniká.[2] S Goodhartovým varováním se výrazně překrývá. Není to ale jen jiné jméno pro tutéž historickou formulaci.
Zjednodušeně: Goodhart pomáhá položit otázku, zda ukazatel po zavedení cíle stále funguje. Campbell obrací pozornost také k tomu, co honba za ukazatelem udělá s lidmi a institucemi.[1][2] Nejde o ostrou hranici dvou nesouvisejících jevů.
Podvod není podmínkou. V našem příkladu děti skutečně čtou. Mohou jen přesunout úsilí k tomu, co soutěž odměňuje, a vynechat zbytek. Pouhá chyba při sčítání knih by naopak sama o sobě nebyla příkladem tohoto mechanismu.
A nejde nutně o kognitivní zkreslení. Člověk může pravidlům rozumět zcela správně a přizpůsobit se jim. Potíž je pak v nastavení odměn, ne v jeho neschopnosti počítat nebo myslet.
Kde má pojem meze
Slovo „zákon“ tu není slib nevyhnutelnosti jako ve fyzikální rovnici. Campbell sám označil své tehdejší doklady za převážně anekdotické.[2] Z této literatury nelze vyčíst, že každý cíl vždy zničí každé měřítko, ani spočítat pravděpodobnost selhání naší školní soutěže.
Lepší číslo také může znamenat skutečné zlepšení. Pokud děti čtou víc a zároveň lépe rozumějí novým textům, není důvod jejich pokrok odmítnout jen proto, že existovala odměna. Podezření není hotový důkaz.
Ani návrat k pouhému dojmu není řešení. Leidenský manifest doporučuje, aby čísla podporovala odborný úsudek, a připomíná, že mohou pomoci zpochybnit jeho zaujatost.[3] „Já kvalitu poznám“ zkrátka není přístroj s doživotní kalibrací.
Co zkusit v praxi
Následují pracovní pojistky, ne zaručený lék:
- Napište skutečný cíl bez čísla. Chceme porozumění textu, nebo opravdu jen více dočtených knih?
- Hledejte levnou cestu ke splnění ukazatele. Šlo by vyhrát a přitom minout smysl celé činnosti?
- Kontrolujte výsledek jinak. V modelové škole třeba rozhovorem o nové knize, ne dalším přepočítáním seznamu.
- Sledujte, co mizí ze záběru. Zůstává čas na obtížné texty a radost ze čtení?
- Přehodnocujte pravidla. Ověřujte i vedlejší škody a připusťte, že původně užitečná soutěž potřebuje změnu.
Více ukazatelů může pomoci, ale také jen rozmnožit tabulky. Už Campbell je uváděl jako naději, nikoli jistou nápravu.[2] Smyslem není vyhodit měřítko. Je to nenechat ho rozhodovat, co má mít smysl.
Výběrové vysvětlení pojmu, nikoli systematický přehled účinnosti opatření. Rešerše: 19. září 2026.