Encyklopedické heslo
Co je falzifikovatelnost?
Jak poznat tvrzení, které může ve zkoušce neuspět. Proč testovatelnost není důkaz pravdy a proč jeden nepovedený pokus nemusí vyvrátit celou teorii.
„Tenhle postup zabere vždycky.“ Nezabral? „Tak jste mu dost nevěřili.“ Někdy má vysvětlení připravenou únikovou cestu pro každý výsledek. Pak stojí za to položit jednu otázku: co by se muselo stát, abychom uznali, že neplatí?
Krátká odpověď
Falzifikovatelnost je možnost střetnout tvrzení s pozorováním, které by mu odporovalo. Tvrzení tedy něco vylučuje: ne každý představitelný výsledek se s ním slučuje. V tomto smyslu pojem používá filozof Karl Popper.[1]
Neznamená to, že tvrzení už bylo vyvráceno. Ani že je pravdivé. Je to vlastnost tvrzení, díky níž je možné vystavit je zkoušce — nikoli výsledek této zkoušky.[1]
Příklad: všechny klíče v zásuvce
Řeknu: „Všechny klíče v této zásuvce jsou z kovu.“ Jeden skutečně plastový klíč by stačil k vyvrácení. Museli bychom se ovšem shodnout, co počítáme za klíč a jak poznáme materiál. Plastová visačka na kovovém klíči není vítězný protiargument.
To je náš modelový příklad, ne zpráva o výzkumu. Ukazuje logiku obecného tvrzení: skutečný protipříklad je vyvrací. U otevřeného tvrzení o všech případech však další souhlasné případy samy nezaručují, že výjimka nikdy nepřijde.[1]
Zásuvka má navíc konečný obsah. Když ho celý zkontrolujeme, můžeme ověřit výrok o této zásuvce v tuto chvíli. To není totéž jako prověřit zákon, který má platit i pro dosud nepozorované případy.
Co si neplést
Falzifikovatelné není totéž co nepravdivé. „Zítra zde v poledne zaprší“ může být pravda i omyl; podstatné je, že víme, kdy a kde se podívat. Přesněji určené podmínky usnadní spor rozhodnout.[1]
Nevyvrácené není totéž co dokázané. Tvrzení mohlo obstát v náročných testech. Nebo ho zatím nikdo pořádně nezkusil. Popper proto rozlišuje úspěch v testech od konečného ověření obecné teorie.[1]
Pravděpodobnostní předpověď není slib bez výjimek. Když model připouští déšť i sucho, jeden suchý den jej logicky nevyvrací. V takovém příkladu se musíme ptát, jak budeme hodnotit celý soubor předpovědí a výsledků. Nemůžeme vydávat jeden suchý den za rozhodující protipříklad.
Kde má pojem meze
V laboratoři netestujeme holou větu ve vakuu. Spoléháme také na měřidla, postup a další předpoklady. Rozpor může ukazovat na chybu teorie, ale i na chybu měření. Už Popper rozlišoval logický protipříklad od praktického rozhodnutí, že byla teorie skutečně vyvrácena.[1]
Zkontrolovat přístroj proto není automaticky výmluva. Rozdíl je mezi opravou, kterou lze dál prověřovat, a dodatkem, jenž předem omluví úplně každý neúspěch.[2]
Falzifikovatelnost také není samostatné razítko „vědecké“. I špatně podložené tvrzení může nabídnout testovatelnou předpověď. A ne každá smysluplná otázka je empirická: matematický důkaz nebo debata o tom, co je spravedlivé, nefungují jako pokus s teploměrem. Hranice vědy a pseudovědy je složitější než jediná vlastnost věty.[2]
Užitečnější než nálepka bývá konkrétní otázka: Jaké výsledky by se s tímto tvrzením obtížně slučovaly a jak je budeme poctivě hledat?
Zkuste si to: pomáhá nový plánovač?
Představte si, že kolega doporučuje aplikaci: „S ní stihneš víc. Když nestihneš, jen jsi ještě nenašel svůj způsob.“ Chcete zjistit, zda vám pomůže, ne vyhrát spor o slovo „věda“.
Co byste si s kolegou měli domluvit před zkouškou? A co by znamenalo, kdyby první týden dopadl hůř?
Jak z doporučení udělat poctivou zkoušku? Rozbalit možné řešení
Nejdřív vyjasněte „stihnout víc“. Třeba dokončit více předem vybraných srovnatelných úkolů bez prodloužení pracovní doby a bez zhoršení kvality. Jinak může aplikace vyhrát jen tím, že jeden úkol rozdělí na deset položek.
Předem si určete délku zkoušky, způsob střídání práce s aplikací a bez ní i to, jaký rozdíl by pro vás měl praktický význam. Zapisujte také mimořádné okolnosti, například nemoc nebo nezvyklý nápor práce. Kritéria nevymýšlejte až podle výsledku.
Horší první týden ještě nerozhodne: mohli jste se aplikaci teprve učit nebo řešit těžší úkoly. To jsou možné příčiny k prověření, ne automatická omluva. Pokud ani po domluvené zkoušce nevidíte smysluplné zlepšení, je rozumné oslabit důvěru v přínos aplikace pro vás za těchto podmínek.
Neprokázali jste tím, že aplikace nepomůže nikomu. A kdyby pomohla, nemáte důkaz jejího účinku navždy. Malá osobní zkouška má meze. Oproti původnímu slibu ale konečně dovoluje i nepříjemnou odpověď.
K čemu je to při čtení
Až uvidíte větu „výzkum potvrdil teorii“, zkuste se ptát: testoval její konkrétní předpověď, nebo se s ní výsledek jen nevylučuje? A dostala šanci i konkurenční vysvětlení? To je návyk, který má cenu i bez vyslovování slova falzifikovatelnost.